Můj první byt měl třicet dva metrů čtverečních a jeden zásadní problém…

Mám jednu kamarádku, architektku. Ta má v obýváku dvě křesla a jednu obří lavici s úložným prostorem. Na lavici leží pět různobarevných dekoračních polštářů. Vypadá to, že je to jen na parádu. Když ale přijde pár na víkend, ona vyndá z lavice spací pytle a karimatky. Polštáře poslouží jako podhlavníky. Jsou měkké, pratelné, a hlavně se dají snadno srolovat do batohu. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna dekorativní polštáře můžou fungovat jako nouzové tábornické vybavení. Ale funguje to. Levnější než kupovat druhou postel a mnohem skladněj