Zdi, které vyprávějí příběh. Jak jedna nástěnná malba zachránila obývá…

Moje poslední rada je možná trochu nečekaná: kupte si méně knih. Vážně. Mít doma stovky svazků je krásné, ale když nemáte kam dávat věci na spaní, přestane to být idylické. Já jsem se naučila půjčovat si z knihovny a doma nechávat jen ty, které skutečně miluji nebo používám. Tím se uvolnilo místo na pohovku, která teď dělá radost nejen očím, ale i zádům mých přátel. A o tom to přece je. Mít prostor, který funguje pro život, nejen pro fotku na Instag

Důležité je, že když už děláte wall painting, musíte myslet i na to, co všechno se před tou zdí bude odehrávat. Lidé často kresbu naplánují, ale pak před ni postaví obří rohové sedadlo, které polovinu motivu zakryje. Výsledek vypadá useknutě a nedokončeně. Já jsem si proto nejdřív pořídila nábytek, pak změřila výšku opěradla a teprve podle toho malířka navrhla motiv. Do prostoru nad pohovku jsem zasadila koruny stromů, které plynule přecházejí do stropu. Díky tomu hlava nezůstává v šedi, ale vznáší se v zeleni. Když přijde večer a rozsvítíme bodové světlo namířené na zeď, vzniká měkký stín, který dodává místnosti téměř galerijní atmosf