Jídelní stůl jako hlavní hrdina menšího bytu

Když se řekne jídelní stůl, většina z nás si představí masivní dubovou desku uprostřed prostorné jídelny. Jenže realita mnoha českých domácností je úplně jiná. Bydlíme v panelákových garsoniérách, v padesátimetrových bytech 2+1 nebo v podkrovních kójích, kde každý centimetr hraje roli. A právě tady se z jídelního stolu stává malý zázrak. Není to jen místo pro večeři. Je to pracovní plocha, herna pro děti, místo pro ranní kávu i večerní skleničku. Jediný problém je, že když k němu přidáte čtyři židle, často zablokujete průchod do kuchyně nebo k balkonu. Proto se vyplatí podívat se po stolech s odkládací deskou nebo výsuvným mechanismem. Včera jsem u klientky montovala skládací model o rozměrech 80x80 centimetrů, který se po jídle promění v úzkou konzoli u zdi. A najednou bylo v místnosti místo i na rozkládací gauč.

Právě kombinace jídelního stolu a spaní je jedno z nejčastějších úskalí malých bytů. Máte přátele na večeři, stůl je plný talířů, a najednou je jedenáct večer a hosté nemají kde spát. Řešení? Pořídit si kvalitní sofa bed, který přes den slouží jako pohovka, a v noci se z něj stane plnohodnotné lůžko. Mnoho lidí dělá chybu, že koupí levný model s tenkou pěnovkou, kde po dvou nocích bolí záda. Já osobně preferuji varianty s masivnější konstrukcí a integrovaným úložným prostorem. Například jeden můj oblíbený kousek má pod sedákem šuplík na ložní prádlo, což řeší věčný problém, kam schovat deku a polštáře, když je zrovna nepoužíváte. A pokud zvolíte model s 16 cm foam mattress na slatted frame, vaši hosté vám poděkují. Ráno prostě složíte matraci zpět do sedáku, přetáhnete potah, a místnost je zas jako zařízená k obývání.

Někdy ale ani sofa bed nestačí, zvlášť když se u vás střídá víc lidí nebo potřebujete oddělit dětský koutek od dospělácké zóny. Tady přichází na řadu pull-out sofa, tedy rozkládací pohovka s výsuvným rámem. Mechanismus je jednoduchý: sedák se vysune dopředu, opěradlo se sklopí dolů, a vznikne rovná plocha na spaní. Nevýhoda je, že v rozloženém stavu zabere dost místa a často zablokuje přístup ke stolu. Proto doporučuji měřit, měřit, a zase měřit. U jednoho projektu jsme museli dokonce posunout celý jídelní stůl o třicet centimetrů blíž k oknu, aby se rozložená pohovka vešla. Byla to otrava, ale výsledek stojí za to. Důležité je také zkontrolovat, zda má výsuvná část vlastní slatted frame, ne jen kovové pruty. Levnější modely mívají jen látkový pás, který se po pár měsících prověsí a spaní je pak jako na hamace. Kvalitní foam mattress na pevném roštu dělá obrovský rozdíl.

A co když nemáte místo na žádnou klasickou pohovku? Pak je čas na klik-klak mechanismus. Tato varianta je ideální do úzkých pokojů nebo na chodbu, kde by se normální sedačka nevešla. Funguje tak, že sedák a opěradlo se jedním pohybem sklopí do roviny. Je to rychlé a nenáročné na prostor. Ovšem pozor na výšku lůžka. Mnoho klik-klaků má po rozložení spací plochu jen patnáct centimetrů nad zemí, což je pro starší lidi nebo pro ty, co mají problémy s koleny, noční můra. Zkuste si v obchodě lehnout a zjistit, jestli se bezbolestně zvednete. Pokud ne, hledejte model s vyšším rámem. Osobně mám vyzkoušený jeden typ s 20 cm foam mattress, který je pohodlný i pro dvoumetrového chlapa. A protože je mechanismus jednoduchý, zvládne ho i desetileté dítě, což oceníte, když potřebujete během pěti minut připravit místo na spaní pro kamaráda vašeho syna.

Vraťme se ale k hlavnímu tématu, tedy k jídelnímu stolu. Často slýchám námitku, že na malém prostoru nemá cenu řešit drahý nábytek, že stačí něco z IKEA a hotovo. Jenže právě kvůli omezenému prostoru musí být každý kus multifunkční a odolný. Stůl, na kterém se jí, pracuje, hrají se deskovky a občas i řežou nůžkami látky na šití, by měl mít kvalitní povrch. Sklo je elegantní, ale na slunci se na něm dělají škrábance od talířů. Dřevo je krásné, ale pokud je lakované, časem se odírá v místě, kde opíráte lokty. Já jsem si oblíbila modely z masivu s olejovou úpravou. Škrábance se z nich dají snadno vybrousit a znovu naolejovat, a navíc mají příjemnou teplou barvu. A pokud pod stůl umístíte bed s úložným prostorem na ubrusy, ubrousky a svíčky, ušetříte místo v komodě.

Když už jsme u spaní a stolování, nesmím zapomenout na jednu důležitou věc. Lidé si často kupují krásnou sedačku s velvet upholstery, protože na dotek působí luxusně a hřejivě. Jenže samet je noční můra, pokud u stolu jíte. Kapka oleje, červené víno, nebo jen mastné prsty od brambůrek a máte flek, těžko dostat ven. Radím tedy: pokud máte jídelní stůl blízko pohovky nebo ji používáte jako náhradní sezení, volte na sedací části pratelné potahy nebo tmavší odstíny. U jedné klientky jsme zvolili tmavě modrý velvet na rozkládací pohovce, u stolu dali bavlněné běhouny, a i když se občas něco vysype, stačí potah sundat a hodit do pračky. Sametová sedačka může být krásná, ale ne na místě, kde se podává večeře.

Co se týče dispozice, zkuste stůl umístit k oknu nebo k dlouhé stěně, ne doprostřed místnosti. Vznikne tak přirozená cesta kolem něj, a když je potřeba rozložit pohovku, stůl se dá snadno odsunout. Já mám doma model na kolečkách, a i když to zní prakticky, pořád je to kompromis. Kolečka se musí brzdit, jinak vám stůl ujede, když se o něj opřete. A pokud je podlaha křivá, stůl se viklá. Raději tedy sáhněte po pevných nohách s gumovými podložkami. A pokud přes den stůl nepotřebujete, zkuste ho složit a opřít o zeď. Existují skládací modely, které zaberou jen dvacet centimetrů hloubky. Je to sice otrava každý večer rozkládat, ale prostor, který získáte, stojí za to. Hlavně pokud v něm chcete mít místo i pro pull-out sofa na spaní. Pamatujte: čím menší byt, tím víc musí každý kus nábytku splňovat aspoň dvě funkce. A právě jídelní stůl je tím kusem, který může být středobodem vašeho domova, ale i kamenem úrazu, pokud ho nevyberete s rozmyslem.