Jak číst jasnost hvězd a proč je minus jasnější

Pro začátečníka stačí zapamatovat si tři věci. Nižší číslo znamená jasnější objekt. Rozdíl pěti magnitud je stonásobný rozdíl v jasnosti. Zdánlivá magnituda závisí na vzdálenosti, absolutní nikoli. If you have any questions pertaining to where and ways to use koukněte sem, you could call us at the site. S těmito pravidly už lze rozumně číst hvězdné mapy, katalogy i pozorovací reporty a nespoléhat se na dojem, že velké číslo znamená velkou hvězdu.

Začátečníci dělají stejnou chybu: koupí si dalekohled a pak zjistí, že nevědí, kam ho namířit. Dalekohled zúží zorné pole natolik, že v něm uvidíte jen pár hvězd a ztratíte souvislosti. První měsíce proto pozorujte bez přístroje. Vezměte si papír, nakreslete Velký vůz a Polárku a dokreslete, co vidíte mezi nimi. Když zvládnete odhadnout vzdálenosti mezi hvězdami, přejděte k dalekohledu.

Nejprve najděte obzor a světové strany. Pomůže kompas v telefonu, ale pozor na rušení magnetometru kovovými předměty. Bez kompasu stačí vědět, kde zapadá Slunce – tam je zhruba západ. Od severu se pak odvíjí celá orientace. Stojíte-li čelem k severu, východ máte po pravici a západ po levici. Teprve pak má smysl hledat konkrétní hvězdy.

Samotné souhvězdí tvoří sedm výrazných hvězd. Čtyři z nich tvoří obdélník, tedy tělo vozu, a tři táhlo. Dvě hvězdy na konci táhla se jmenují Pherkad a Kochab a říká se jim strážci Polárky. Právě ony jsou klíčem k orientaci. Polárka totiž leží na přímce prodloužené od těchto dvou hvězd směrem ven z vozu, přibližně ve stejné vzdálenosti, jakou mají od sebe navzájem. Tento trik funguje po celý rok a je spolehlivější než hledání podle paměti.

Kolimace znamená srovnání optické osy primárního zrcadla, sekundárního zrcadla a okulárového výtahu do jedné přímky. U reflektorů Newtonova typu se bez ní neobejdete, u čočkových dalekohledů ji řešit nemusíte. Pokud obraz hvězdy vypadá jako rozmazaná skvrnka nebo kometka s ohonem, kolimace je pravděpodobně mimo. Stejný projev ale může způsobit i špatné seeingu nebo orosená optika, proto nejprve vylučte tyto příčiny.

Večer po západu Slunce se obloha ještě úplně neztmí, ale několik nejjasnějších hvězd už je vidět. Právě tehdy je nejlepší začít s orientací. Oči potřebují asi dvacet minut, než si zvyknou na tmu, proto zbytečně nesviťte mobilem ani baterkou. Pokud použít světlo musíte, použijte červený filtr nebo si zakryjte jedno oko, abyste o adaptaci nepřišli.

Jak postupovat od nejjasnějších objektů Začněte tím, co nelze přehlédnout. Na severní obloze je to Velký vůz, který je vidět po celý rok. Jeho dvě zadní kola ukazují na Polárku, a ta určuje sever. Na jižní obloze v létě dominuje jasný trojúhelník tvořený Vegou, Denebem a Altairrem. V zimě se naopak objevuje Orion se třemi hvězdami v pásu, které vedou k Siriusu, nejjasnější hvězdě noční oblohy. Jakmile tyto objekty znáte, snadno podle nich najdete slabší hvězdy v okolí.

Zimní souhvězdí jsou nejvýraznější, a proto se s nimi rekonstrukce koupelny krok za krokemčíná nejsnáze. Orionův pás ze tří hvězd je nepřehlédnutelný. Prodloužíte-li linii pásu doprava dolů, narazíte na Sirius v Velkém psu. Doleva nahoru na Aldebarana v Býku. To je první praktická pomůcka. Jenže pozor: v zimě je obloha sice jasná, ale mráz a mlha často zkreslují viditelnost natolik, že si člověk spojí špatné hvězdy a odnese si chybný návyk. Pokud je vzduch příliš vlhký nebo mrzne, raději pozorování zkraťte a ověřte si to, co jste viděli, jindy.

Praktický postup při pozorování je jednoduchý. Nejprve zjistěte, jaké magnitudy jsou v dané oblasti oblohy viditelné. Za dobrých podmínek mimo město uvidíte pouhým okem hvězdy do magnitudy 6 až 6,5. Dalekohled o průměru objektivu 50 mm prodlouží dosah přibližně k magnitudě 10, větší přístroj ještě níže. Nezapomeňte, že důležitá je adaptace očí na tmu. Trvá kolem dvaceti minut a jakékoli bílé světlo ji zničí. Červené světlo je pro zachování adaptace vhodnější.

Když se naučíte několik základních souhvězdí a jejich jasné hvězdy, zvládnete orientaci i bez techniky. Stačí si zapamatovat, že Polárka je vždy na severu, Orion v zimě na jihu a Velký vůz slouží jako ukazatel po celý rok. Vyhněte se tomu, abyste se učili všechna souhvězdí najednou. Naučte se jedno, najděte v něm jasnou hvězdu a teprve pak přidejte další. Postupně tak získáte jistotu, že se na obloze neztratíte ani bez mobilu.

Typická chyba je hledat hvězdy přímo nad hlavou. Tam je obloha nejméně přehledná a orientace se ztrácí. Lepší je dívat se do výšky kolem 30 až 45 stupňů nad obzorem, kde je dost hvězd i dost orientačních bodů. Další častou chybou je spoléhat na první dojem z aplikace v telefonu. Ta sice ukáže souhvězdí, ale jas displeje ruší adaptaci oka a poloha se může mírně rozcházet se skutečností. Proto je lepší aplikaci použít jen na ověření a pak se dívat vlastníma očima.