Olejovat teď, nebo počkat, až dřevo zešedne?

Nejčastější chyby: pokládka na starou, nedostatečně zhutněnou vrstvu, vynechání drenážní vrstvy, nulový spád, lepení na zamrzlý nebo mokrý podklad a spárování bez pohybových spár u obvodu. Velká deska potřebuje obvodovou spáru u zdi a u pevných bodů, jinak ji teplotní roztažnost roztrhne. Také se nevyplácí šetřit na lepidle – musí být flexibilní a určené pro velký formát a venkovní použití.

Venkovní kuchyň u terasy se staví od nosné konstrukce, ne od povrchu. Než začnete řešit pracovní desku, musí být hotová nosná konstrukce, rozvody a odpad. Pokud tyto kroky přeskočíte, budete desku řezat dvakrát, jednou kvůli vedení a podruhé kvůli tvaru. Rozměry si vždy vyneste na suché zdivo nebo na provizorní rám z latí. Terasa nebývá vodorovná, takže výšku desky určujte až po změření skutečného spádu v místě, kde budete stát.

Častou chybou je osadit terasu na podklad, If you liked this article and you would like to get more info relating to http://mediawiki.Copyrightflexibilities.eu/index.php?title=Co_udělat,_aby_Pod_pergolou_na_terase_neprofukovalo? kindly go to our own webpage. který ještě není ustálený, a spoléhat na to, že se to „nějak srovná". Další chybou je pevné napojení terasy na fasádu bez dilatace. Terasa musí mít od objektu oddělenou dilatační spáru, jinak se pohyby přenášejí do omítky a vznikají praskliny. Rovněž se nevyplácí podsypávat terasu zeminou z výkopu, která je často jílovitá a po dešti bobtná.

Omítky samy o sobě jsou pouze vnější známka toho, že se blíží konec hrubých prací. Zásadní je, zda je hotový obvodový drenážní systém, zda je zpětně zhutněný zásyp základové jámy a zda je vyspádovaný terén od objektu. Pokud se terasa osadí dříbyt v paneláku, než je zásyp definitivně zhutněný, dojde k dodatečnému sednutí přímo pod její konstrukcí. Voda pak zatéká k domu, místo aby odtékala, a izolace spodní stavby zbytečně trpí.

Stín, který stačí, a stín, který je jen ilu

Typická chyba je olejovat příliš často a ve silných vrstvách. Dřevo se nasytí, olej zůstane na povrchu, lepí se na boty a chytá nečistoty. Stejně chybné je olejovat za přímého horka nebo na přímém slunci – olej zasychá dřív, než stačí vsáknout. Nikdy nepracujte na vlhkém dřevě po dešti nebo po ránu s rosou. Pokud potřebujete obnovit jen část, udělejte to lokálně a snažte se sjednotit odstín, jinak bude terasa flekatá.

Před olejováním vždy vyčistěte povrch. Odstraňte prach, listí a nečistoty tuhým kartáčem, případně umyjte slabým roztokem mýdla a nechte pořádně uschnout. Vlhkost je nejčastější důvod, proč olej nevsákne a zůstane na povrchu. Olej nanášejte štětcem nebo válečkem v tenké vrstvě po směru vláken, ne v silné. Po 15–30 minutách přebytek setřete hadrem – pokud ho necháte zaschnout, vzniknou lepivé mapy, které se špatně opravují.

Nejspolehlivější je test vodou. Na vyčištěné, suché dřevo kápněte na několik míst vodu a sledujte, co se stane. Pokud se vsákne během několika sekund a ztmaví povrch, dřevo je žíznivé a olej vezme. Když voda zůstane stát v kapkách nebo se vsakuje velmi pomalu, povrch je ještě nasycený a další vrstva by se jen leskla a lepila. Test dělejte na různých místech – u okraje, uprostřed, ve stínu a na přímém slunci, protože stav se liší.

Dřevěná terasa nežádá olej podle kalendáře, ale podle stavu dřeva. Frekvence se odvíjí od druhu dřeva, orientace ke slunci, toho, jak často prší, a hlavně od zatížení. Terasa u bazénu, po níž se chodí naboso a mokrou, bude olej potřebovat častěji než zastřešená terasa, kde se sedí jen občas. Proto žádné univerzální „jednou za rok" neplatí. Berte to jako orientační bod, ne jako pravidlo.

Podle čeho poznat, že je čas Kromě kapky vody sledujte barvu a texturu. Dřevo začíná světlat, šedne a ztrácí sytost – to je první signál. Když na povrchu cítíte suchá, zdřevnatělá vlákna a při přejetí rukou se zvedá jemný prach, olej už dávno zmizel. Dalším znakem je, že se voda po dešti nedrží na povrchu, ale okamžitě vsakuje a dřevo nasákne. Tehdy je nejvyšší čas, protože holé dřevo pracuje, bobtná a vznikají mikroskopické praskliny.

Praktický režim: novou terasu napouštějte po položení a po první sezóně, pak kontrolujte testem vody dvakrát ročně – na jaře a na konci léta. Ve střední Evropě to obvykle vychází na jednu až dvě vrstvy ročně podle expozice. Zastřešená terasa může vydržet i dva roky, zatímco plně vystavená jižní strana si řekne o olej každý rok. Vždy se řiďte stavem dřeva, ne datem v diáři.