Nakonec se vyhněte nejčastějším chybám. Není pravda, že prochladnutí s…

Rozhodnutí mezi přirozeným porodem a císařským řezem bývá prezentováno jako volba mezi dvěma rovnocennými možnostmi. Ve skutečnosti jde o dvě různé lékařské situace s odlišnými riziky, průběhem rekonvalescence i dopadem na další těhotenství. Císařský řez je chirurgický výkon, Http://Freeflashgamesnow.Com/ přirozený porod je fyziologický proces. To, že se dnes císařský řez běžně nabízí i bez zdravotní indikace, neznamená, že je pro matku i dítě stejně bezpečný.

Řešení hledejte společně, ale nechte ho vymyslet děti. Ptejte se: „Co s tím teď uděláme, aby to příště šlo lépe?" Někdy přijdou s nápadem, který dospělého nenapadne. Pokud se neshodnou, nabídněte dvě přijatelné možnosti a nechte je vybrat. Dohodu zopakujte nahlas a ověřte, že jí obě rozumí. U starších dětí pomáhá krátká písemná dohoda pověšená na viditelném místě, u mladších stačí obrázek nebo gesto.

Nastavte jasná pravidla pro všední den a jiná pro víkend. Ve všední den stačí jedna hodina u obrazovky, ale až po splnění pohybové aktivity. Víkend může být volnější, ale i tehdy platí, že dopoledne patří pohybu a odpoledne obrazovce. Tato pravidla napište na papír a dejte na viditelné místo. Dítě je tak nebude muset hlídat vy, ale bude si je hlídat samo. Kontrola ze strany rodiče má být tichá, ne neustálé připomínání.

Potom nechte každé dítě říct svou verzi, ale s jasným pravidlem: mluví jeden, druhý poslouchá. Ptejte se „Co se stalo?" a „Co jsi potřeboval?", ne „Proč jsi to udělal?". Otázka „proč" často vyvolává výčitky a výmluvy. Shrňte, co jste slyšeli: „Rozumím, ty jsi chtěl být první u dveří a ty jsi spěchal do třídy." Děti se tak učí, že být vyslyšen neznamená mít pravdu.

Nakonec se vyhněte nejčastějším chybám. Není pravda, že prochladnutí samo o sobě způsobí nemoc — vždy je potřeba virus. Antibiotika na virové nachlazení neúčinkují a jejich zbytečné užívání škodí. Nechoďte do práce s horečkou, jen tím prodloužíte vlastní nemoc a nakazíte okolí. Pokud se nachlazení opakuje více než čtyřikrát ročně nebo provází horečky, ztráta hmotnosti či dlouhotrvající únava, navštivte praktického lékaře. Může jít o jiný problém než běžnou virózu a vyšetření má smysl.

Typické chyby, kterým je lepší se vyhnout: nadržování jednomu dítěti bez zjištění situace, veřejné srovnávání („Ty jsi hodná, ale on zlobí"), trestání obou bez rozlišení a odkládání řešení na později, kdy už jsou děti unavené. Stejně tak nefunguje nutit k okamžité omluvě – omluva bez pochopení je jen prázdná fráze. Dejte dětem čas a vraťte se k rozhovoru, až se uklidní.

Hádka o hračku, křik kvůli pořadí u umyvadla, pláč po roztrženém obrázku. Konflikt mezi dětmi není selhání výchovy, ale běžná situace, při které se dítě učí zvládat emoce a domlouvat se s druhými. Pozitivní výchova neznamená hádky potlačovat ani je přehlížet. Znamená vstoupit do situace tak, aby se z ní děti něco naučily a nezůstaly v ní samy se svými pocity.

Po konfliktu je důležité uzavřít kruh. Nechte děti pojmenovat, co příště udělají jinak, a oceněte i malý posun: „Všiml jsem si, že jsi dnes místo křiku řekl, co potřebuješ." Pozitivní výchova nevede k tomu, že hádky zmizí. Vede k tomu, že se z nich děti naučí něco, co jim zůstane i mimo domov.

Hranice, které se musí bránit každý d

První krok je zastavit sebe, ne děti. Než promluvíte, zhluboka se nadechněte a snižte hlas. Děti v afektu přebírají tón dospělého – křik vyvolá další křik, klidný hlas je zklidní. If you liked this article and rekonstrukce koupelny krok za Krokem you would like to acquire a lot more info regarding tato stránka kindly check out our page. Nepřistupujte s otázkou „Kdo to začal?", protože ta nutí děti okamžitě se bránit a lhát. Místo toho popište, co vidíte: „Vidím, že oba držíte stejnou knížku a oba jste naštvaní." Tím dáváte najevo, že situaci vnímáte, aniž byste někoho soudili.

Oddělte emoce od chování Pozitivní výchova stojí na tom, že všechny pocity jsou dovolené, ale ne všechny způsoby jejich vyjádření. Dítěti řekněte: „Máš vztek, to je v pořádku. Uhodit brášku ale nesmíme." Nabídněte konkrétní náhradu: dupnout nohou, zmáčknout polštář, odejít na chodbu a vrátit se, až se uklidní. U menších dětí je potřeba být u toho – samotné „jdi se uklidnit" obvykle nefunguje, protože dítě ještě neumí regulovat emoce bez opory.

Dítě se učí nápodobou. Pokud samo vidí, že dospělí u stolu něco odmítají, málokdy to bude jíst. Jezте společně, pokud možno ve stejnou dobu, a na talíři mějte to, co má dítě. Nemusí to být stejné množství, ale stejné jídlo. Vyhněte se komentářům typu „to ti nebude chutnat" nebo „to je zdravé, tak to sníš". Tím chuť k jídlu spolehlivě zabijete ještě před prvním soustem.