Hra na honěnou ve tmě: zábava, nebo risk?

Na závěr: tichá hra má být jednoduchá, krátká a bez tlaku na výkon. Když dítě zvládne deset minut, je to úspěch. Když ne, jen se dívejte z okna a povídejte si o tom, co vidíte. Někdy je i to nejlepší hra.

Jak jídlo na tácek položit, aby drže

Kolíčky na prádlo nejsou jen praktická pomůcka do domácnosti. S trochou fantazie se z nich stane univerzální herní nástroj, který se vejde do kapsy a nezabere místo. Stačí je vytáhnout, rozdělit a hrát. Kdo jednou zkusí kolíčkový had nebo rychlostní sběr, už nebude hledat složitější hračky.

Hra na honěnou ve tmě vypadá jako snadný nápad: zhasnete, Rady Pro rekonstrukci rozběhnete se a je to. Jenže doma jsou v cestě hrany nábytku, skleněné dveře, Magicdiagram.Com rohy stolů a kabely. Právě tady vzniká rozdíl mezi bezpečnou zábavou a zbytečným úrazem. Bezpečnost nestojí na odvaze, ale na přípravě prostoru a jasných pravidlech, která platí pro všechny.

Třetí možností je paměťová řada. Rozložte na stůl deset kolíčků do řady a střídavě je otáčejte barevnou stranou nahoru a dolů. If you loved this information and you would love to receive more details relating to byt V paneláku i implore you to visit our web-page. Hráč si řadu na chvíli prohlédne, pak se otočí a snaží se stejnou sestavu zopakovat. Postupně přidávejte další kolíčky. Čtvrtou hrou je rychlostní sběr – kolíčky rozházejte po podlaze a hráči je bosky nebo v ponožkách sbírají tak, že je připevňují na lem trička. Vyhrává ten, kdo jich za minutu připevní nejvíc a zároveň mu žádný nespadne.

Nejjednodušší je začít u vlastního těla. Ukažte dítěti, jak se dělá „paci, paci" a nechte ho, ať vás plácne do dlaní. Když se chytne, přidejte „kolo, kolo mlýnský" – dítě sedí na zemi a vy ho držíte za ruce. U dvouletých funguje i hra na schovávanou s vlastníma rukama: zakryjete si obličej, řeknete „kde je?" a odkryjete se. Dítě se směje, ale hlavně se učí, že věc, kterou nevidí, pořád existuje.

Typická chyba je nakupovat úložné systémy dřív, než víte, co do nich půjde. Druhá častá chyba je příliš mnoho hraček v dosahu. Dítě si nevybere, všechno rozhází a uklízení je pak trest pro rodiče. Otočte hračky po skupinách: část nechte venku, zbytek uložte mimo dosah a po dvou až třech týdnech vyměňte. Děti mají pocit novosti a vy máte méně věcí na podlaze. Stejně tak platí, že čím menší byt v paneláku, tím méně otevřených polic – otevřená police je pozvánka k chaosu.

Kolíčky na prádlo najdete v každé domácnosti a většinou jich je víc, než je potřeba. Místo aby ležely v koši, můžou se stát hlavní pomůckou pro hry, které zabaví děti i dospělé. Nepotřebujete k tomu žádné drahé vybavení, stačí kolíčky, provázek, papír a trocha prostoru. Výhodou je, že se dají prát, snadno se ztrácejí a ještě snadněji nahrazují. A hlavně – trénují jemnou motoriku, trpělivost a postřeh.

U všech her platí několik pravidel, která se vyplatí dodržet. Hrajte na měkkém povrchu, aby při pádu kolíčků nedocházelo k hluku a rozbití. Dohlédněte na menší děti, které by kolíček mohly strčit do úst. Nikdy nenechávejte kolíčky volně na zemi, když se po místnosti pohybuje někdo bosý. A pokud hru hrajete ve více lidech, určete jasná pravidla předem – jinak se hádky o pořadí a body protáhnou déle než hra samotná.

Základem je připravit si dostatečný počet kolíčků, ideálně dřevěných, které dobře drží a mají hladké hrany. Plastové kolíčky bývají kluzké a při hře se rozpadají, což zbytečně kazí zážitek. Před hrou zkontrolujte, jestli žádný kolíček nemá prasklinu nebo uvolněnou pružinu. Takový kus vyřaďte, mohl by se rozlomit a poranit prsty. Dřevěné kolíčky se navíc dají nabarvit, což využijete u her, kde barvy hrají roli.

Když dítě začne být unavené nebo se vzteká, hru neprodlužujte. Ukončete ji dřív, než přijde pláč. Řekněte „ještě jednou a dost" a dodržte to. Dvouleté dítě se učí z opakování, ale taky z toho, že něco skončí. Pokud se vztekne, nechte ho chvíli být a nabídněte klidnou činnost – třeba listování v knížce bez čtení. Hra bez rekvizit není o výkonu, ale o tom, že jste spolu.

Hry, které zvládnete bez přípravy První hrou je kolíčkový had. Hráči si vezmou každý jeden kolíček a snaží se ho připnout na volný okraj stolu, židle nebo krabice tak, aby vytvořili co nejdelší řetěz. Kdo položí kolíček jako první, určí směr. Vyhrává ten, kdo přidá poslední kolíček, aniž by se celý had rozpadl. Chybou je tlačit na kolíčky příliš silou – pružina povolí a had se rozsype. Druhou hrou je trefování do kelímku. Na stůl postavte kelímek, každý hráč dostane pět kolíčků a z určené vzdálenosti se je snaží shodit dovnitř. Body se počítají za každý kolíček, který zůstane v kelímku.

Co funguje v praxi a co dětem vadí Osvědčené jsou hry s rytmem a pohybem. Tleskejte do rytmu říkanky a dítě se přidá, i když ještě nemluví. Zkuste „vařila myšička kašičku" na dlani nebo „šel tudy, měl dudy" s prstem po těle. Důležité je tempo – nechte dítěti čas, aby samo zareagovalo. Typická chyba je, že dospělý mluví pořád a dítě jen poslouchá. Druhá chyba: snažit se hru „dokončit". U dvouletého je cílů zbytečně mnoho; stačí, když vydrží u jedné činnosti dvě až tři minuty.