Co způsobuje kouř z kamen a kdy sahá po něm sáhnout?

Třetím krokem je správné rozdělání ohně. Zapalujte vždy shora, ne zespodu. To znamená, že na rošt dáte větší polena, na ně menší třísky a navrch podpalovač. Při hoření shora se plyny uvolňují postupně a dokonaleji shoří v prostoru nad plamenem. Vyhnete se tak tvorbě dehtu ve skle i v komíně a výkon kamen se výrazně zvýší. Jestliže máte možnost, přikládejte méně, ale častěji – optimální je přikládat 2 až 3 polena najednou, ne plnit celé ohniště až po strop.

Důležitým faktorem je také správná regulace spalování. Moderní kamna mají často sekundární přívod vzduchu, který umožňuje spalovat i plyny uvolňované z dřeva. Pokud jej zavřete příliš brzy, kamna začnou doutnat a kouřit. Naučte se pracovat s klapkami a vzduchovými regulátory. Obecně platí, že během rozhořívání a aktivního hoření necháte přívody otevřené a teprve když je v topeništi stabilní vrstva žhavého uhlí, můžete je přivřít. Pokud nevíte, jak zařídit malou kuchyni nastavit optimální průtok vzduchu, pozorujte plamen – měl by být světlý a živý, In case you cherished this article along with you wish to obtain more info regarding https://Wiki.Gorearaucania.cl i implore you to visit the site. ne líný a oranžový.

Když si chcete zatopit v krbu nebo kamnech, suché dřevo je základ. Vlhké dřevo špatně hoří, kouří, zanáší komín a vytápění je neefektivní. Nemáte doma vlhkoměr? Nevadí. Spolehlivě poznáte suché dřevo i bez měřicího přístroje – stačí se zaměřit na pár jednoduchých znaků, které vám prozradí, jestli je palivo připravené k použití.

Druhý test je akustický. Vezměte dvě polena a poklepejte je o sebe. Suché dřevo vydává jasný, zvonivý zvuk, podobný krátkému úderu do tvrdého dřeva. Vlhké dřevo zní tlumeně, dutě, často takovým „měkkým" dozvukem. Tento rozdíl je dobře slyšitelný, pokud máte ucho trénované. Tip: zkuste poklepat na různé části polena – u suchého dřeva bude zvuk stejně čistý po celé délce. Pokud je na jednom konci tlumený, může být dřevo nestejnoměrně vyschlé.

Na co si dát pozor při vizuální a hmatové kontrole Podívejte se na čelní řez polena. U suchého dřeva jsou patrné jemné trhlinky, které se paprskovitě šíří od středu ke kraji. Čím více trhlinek, tím sušší dřevo. Čerstvé dřevo je na řezu hladké, bez trhlin, často s lesklým vlhkým povrchem. Dále si sáhněte na povrch – suché dřevo je na dotek drsné, teplé a lehce „prachové". Vlhké dřevo je studené a na omak hladké, občas i kluzké. Pokud máte pochybnosti, přiložte poleno na tvář: suché dřevo nepůsobí chladně, mokré naopak. Typickou chybou je sáhnout jen na kůru – ta může být suchá, i když vnitřek je vlhký. Proto vždy kontrolujte odhalené dřevo, ne kůru.

Pamatujte, že rychlost schnutí závisí na druhu dřeva, způsobu skladování a ročním období. Ideální je dřevo štípat na menší polena, skladovat na suchém, větraném místě pod střechou a nechat ho schnout alespoň jeden až dva roky. Pokud si nejste jistí, vyberte si jedno poleno a rozštípněte ho – uprostřed by mělo být světlé, bez tmavých vlhkých míst. Když je střed ještě vlhký, dejte dřevu další sezónu. Tím se vyhnete zbytečnému kouři, sazím a častějšímu čištění komína. Suché dřevo je totiž nejen úspornější, ale také šetrnější k vašemu zařízení i ke zdraví.

Kouř se také může tvořit při spalování nevhodných materiálů, jako jsou lakované dřevo, dřevotříska nebo papír s potiskem. Tyto materiály uvolňují při hoření látky, které mění barvu kouře a zanášejí komín. Do kamen patří výhradně přírodní, neošetřené dřevo. Pokud po každém zatopení pozorujete hustý kouř, zkontrolujte také stav těsnění u dvířek – netěsnící dvířka mohou narušovat tah a způsobovat kouř. Pravidelná údržba kamen a komína, tedy čištění a revize, je základem bezproblémového provozu. Pokud jste vyzkoušeli všechny tyto kroky a kouř přetrvává, nechte si poradit od odborníka, který zkontroluje celý systém. Bezpečné topení bez kouře je totiž nejen pohodlné, ale i ohleduplné k vašemu okolí.

Jak poznáte, že už není problém ve dřevě, ale v samotném topeništi? Pokud používáte suché dřevo a přesto se kouř stále tvoří, zaměřte se na způsob přikládání. Častou chybou je přikládat větší kusy dřeva na nízkou vrstvu žhavých uhlíků. Tím se dřevo začne jen doutnat a produkovat kouř. Správný postup spočívá v tom, že do rozhořelého ohně přiložíte menší kusy, které rychle vzplanou a vytvoří dostatek tepla pro další přikládání. Vyhněte se přeplnění topeniště – vzduch potřebuje prostor, aby se dostal ke všem plamenům. Nedostatek primárního vzduchu je také častou příčinou kouře. Pokud má kamna přívod vzduchu, nechte ho během rozhořívání a krátce po přiložení otevřený, dokud se nerozhoří celá vsázka.