Než zatopíte, vězte, jak dlouho musí dřevo skutečně schnout

Častou chybou je skladovat dřevo přímo na zemi. Spodní vrstva pak nasákne vlhkost a nikdy nevyschne. Položte dřevo na palety nebo na trámy, aby pod ním mohl proudit vzduch. Také je dobré dřevo prokládat tak, aby mezi kusy zůstaly mezery. Pokud máte hromadu, kde polena leží natěsno, sušení se zpomalí. Další omyl je věřit, že dřevo schne i v zimě. Při teplotách pod nulou se vlhkost odpařuje minimálně, takže hlavní sušení probíhá od jara do podzimu.

Sušení dřeva je běžná věc, ale málokdo ví, jak dlouho to vlastně trvá. Často slyšíme, že dřevo má schnout dva roky, ale skutečnost je složitější. Doba sušení závisí na druhu dřeva, ročním období, kdy bylo pokáceno, a hlavně na podmínkách skladování. Pokud chcete topit dřevem, které má nízkou výhřevnost a netvoří dehet, musíte ho nechat schnout tak dlouho, aby jeho vlhkost klesla pod 20 %. Toho ale nedosáhnete jen čekáním.

Jak podložku správně položit a čeho se vyvarovat Samotná pokládka není složitá, ale má svá pravidla. Podložku pokládejte na rovný a čistý povrch, aby pod ní nezůstaly vzduchové mezery, které by se mohly přehřívat. Pokud je podlaha nerovná, podložku podložte nehořlavým materiálem, nikdy ji nevyrovnávejte dřevem nebo polystyrenem. Ujistěte se, že podložka neleží přímo na koberci nebo na podlaze z PVC, pokud to výrobce výslovně nepovoluje – v takovém případě je nutné pod ni umístit další nehořlavou izolaci.

Po položení podložky zkontrolujte, zda je kamna stabilní a neklopí se. Pokud se kamna dotýkají stěny, If you cherished this article and you also would like to receive more info relating to viz zde nicely visit the web site. musí být mezi nimi a stěnou dodržena bezpečná vzdálenost, jinak hrozí přehřátí zdiva. Pro jistotu si zkontrolujte, zda je podložka dostatečně velká i pro případ, že by kamna byla nakloněna – nikdy by neměla být odkrytá žádná část podlahy v okolí topeniště. Pravidelně pak kontrolujte, zda podložka nevykazuje známky přehřátí, jako je změna barvy nebo deformace.

Klíčové je místo sušení. Dřevo potřebuje proudění vzduchu, proto ho neukládejte do těsné hromady u zdi. Ideální je otevřená kůlna s mezerami mezi prkny, nebo alespoň hromada pod přístřeškem, kde může vítr procházet. Polena ukládejte kůrou nahoru nebo na bok, nikdy ne nábytek na míru zem. Mezi zemí a první vrstvou nechte prostor alespoň 10 cm, aby spodní vrstvy nesály vlhkost z půdy. Vršek zakryjte, ale boky nechte volné, aby mohl odcházet vlhký vzduch.

Typickou chybou je pokládání podložky pouze pod samotná kamna, přičemž se zapomíná na prostor před topeništěm. Právě tam nejčastěji padají jiskry nebo kusy žhavého dřeva. Podložka by proto měla přesahovat i před kamna, a pokud máte kamna s dvířky, dbejte na to, aby přesah byl dostatečný i do stran. Další častou chybou je použití podložky, která je sice velká, ale je vyrobena z hořlavého materiálu – to je k ničemu. Stejně tak nevkládejte pod kamna podložku z keramické dlaždice bez spárování, protože spáry se mohou časem drolit a ohrozit stabilitu kamen.

Pokud potřebujete dřevo dříve než za dva roky, pomáhá roštování. Mezi vrstvy polen vkládejte latě, aby mezi nimi proudil vzduch. Alespoň dvě vrstvy roštů výrazně urychlí sušení. Po prvním roce můžete změřit vlhkost – když klesne pod 25 %, dřevo je vhodné k dalšímu dosoušení v místnosti, kde se bude spalovat. Ale pozor: dřevo ponechané v teple bytu nebo garáže schnout nebude, protože vzduch v místnosti je často vlhčí než venku v zimě.

Délka sušení se pohybuje od šesti měsíců do dvou let. Měkké dřevo jako smrk nebo borovice schne rychleji, tvrdé jako dub nebo buk potřebuje více času. Důležité je, aby dřevo bylo chráněné před deštěm, ale zároveň mělo přístup vzduchu. Ideální je otevřená kůlna s mezerami mezi prkny, kde může proudit vzduch. Dřevo nikdy neskladujte v igelitu ani v těsně uzavřeném prostoru, jinak začne plesnivět a hnít.

Materiál podložky je klíčový. Nejbezpečnější jsou nehořlavé materiály, jako je ocel, plech, sklo nebo speciální protipožární desky. Vyhněte se podložkám z dřeva, dřevotřísky nebo běžného plastu i v případě, že jsou na pohled označeny jako „tepelně odolné". U kamen na dřevo či uhlí, kde hrozí vyšší povrchová teplota, je vhodné zvolit podložku s vyšší tepelnou odolností a dostatečnou tloušťkou. U elektrických nebo akumulačních kamen může být nárok mírnější, ale i tak platí zásada: raději silnější a nehořlavá než tenká a dekorativní.

Posledním, ale zásadním krokem je čištění spalinových cest. I zdánlivě čistá kamna mívají na vnitřních stěnách vrstvu dehtu a sazí, která funguje jako izolace. Tuto vrstvu odstraňte tuhým kartáčem nebo vymetáním alespoň dvakrát za topnou sezónu. Pokud máte výměník nebo teplovodní vložku, vyplatí se také zkontrolovat, zda v ní nejsou vzduchové kapsy – ty snižují účinnost předávání tepla do vody. Po těchto úpravách poznáte rozdíl hned první večer.