Co se stane, když do panelákového bytu koupíte proutěné koše a dřevěné…

Teplota v jednotlivých místnostech hraje roli také. V ložnici by mělo být chladněji než v obýváku, klidně o dva až tři stupně. Pokud máte termostatické hlavice na radiátorech, nastavte si je tak, aby v noci klesla teplota, ale nepod 18 stupňů, jinak se zvýší riziko kondenzace. Přes den zase nechte hlavice plně otevřené, jen když jste doma. Při odchodu do práce je zbytečné topit na plný výkon, stačí utlumit na nižší stupeň. Nezapomínejte ale, že úplné vypnutí topení v zimě může vést k chladným stěnám a vzniku plísní především za nábytkem.

Nejčastější chybou začátečníků je malování na špinavou zeď a nedostatečné větrání. Barva, která zasychá v místnosti s vysokou vlhkostí, vytváří na povrchu matné skvrny. Otevřete okna dříve, než začnete, a během práce i po ní nechte vzduch cirkulovat. Pozor ale na průvan, který by na čerstvou barvu nanosil prach. Pokud kombinujete více barev, oddělte je vždy lepicí páskou a ji, dokud je barva ještě vlhká. V opačném případě se okraje odtrhnou i s kouskem stěny. Těmito pravidly se vyhnete většině nedokonalostí a výsledkem bude čistá, rovnoměrná plocha bez jediného fleku.

Na závěr: nešetřete na délce šroubů ani na kvalitě hmoždinek. Lišta drží jen tehdy, když je kotvení v pevném podkladu – do dřevotřísky nebo starého betonu použijte kovové hmoždinky, ne plastové. Po montáži projeďte po liště prstem: pokud cítíte ostré hrany nebo přechod „cvaká", profil jste nasadili špatně. Správně osazená lišta je téměř neviditelná a nevyžaduje žádnou údržbu.

Jak kryt namontovat, aby nehrozilo přehřátí Před montáží si změřte přesný rozměr radiátoru a prostor pod parapetem. Kryt by neměl být těsně přilepený ke zdi – nechte vzadu mezeru alespoň 3 centimetry pro přirozený tah vzduchu. Pokud je radiátor pod oknem, je nutné, aby kryt nebránil stoupání tepla k okennímu otvoru – jinak vznikne kondenzace na skle. Upevněte kryt na distanční podložky nebo na kovové úhelníky, které umožní proudění vzduchu ze všech stran. Nepoužívejte silikon ani pěnové pásky, které by mohly utěsnit spáry a zabránit cirkulaci.

Základem je návrh lamel. Ideální je použít horizontální lamely s mezerami alespoň 15 až 20 milimetrů. Čím větší je plocha průduchů, tím snadněji stoupá ohřátý vzduch vzhůru. Pozor na husté mřížky nebo dekorativní perforaci s malými otvory – ty sice vypadají elegantně, ale výrazně omezují konvekci. Pokud chcete zachovat maximální výkon, volte lamely, které jsou kolmo k podlaze, nebo alespoň šikmé, aby vzduch mohl proudit bez zbytečných překážek. Důležité je také ponechat volný prostor nad radiátorem – minimálně 10 centimetrů mezi horní hranou tělesa a krytem, aby teplý vzduch mohl unikat.

Nejčastější chybou bývá montáž lišty přímo na podlahu bez podložky. Mezi lištu a podlahu patří tenký pryžový nebo korkový pásek, který tlumí kročejový hluk a vyrovnává mikroskopické nerovnosti. Pokud lištu lepíte, použijte flexibilní montážní lepidlo, ne tuhé – to časem popraská. Šroubované lišty zase vyžadují předvrtání otvorů, abyste neroztříštili hranu profilu.

Častou chybou je blokovat radiátory nábytkem nebo závěsy. Teplý vzduch se pak nešíří místností, ochlazuje se u okna a kondenzuje. Před radiátory nechte volný prostor aspoň deset centimetrů a parapet nezastavujte květinami. Pokud máte parapet široký, posaďte květiny až na okraj, aby nepřekážely proudění. Stejně tak nevěšte mokré prádlo do bytu, pokud nemáte možnost ho sušit venku nebo v sušičce – vlhkost z prádla se pak vsákne do zdí a nábytku.

Základ úspěchu stojí na přípravě povrchu. Starou olupující se barvu nebo tapety odstraňte úplně, ne jen tam, kde to nápadně vadí. Trhliny a nerovnosti vyplňte tmelem a po zaschnutí přebruste jemným smirkovým papírem. Prach z broušení odsajte vysavačem a stěny otřete navlhčeným hadříkem bez saponátu. Nikdy nezačínejte malovat na mastný nebo vlhký podklad – barva by se nespojila s podkladem a po zaschnutí by se odlupovala v plátech. Než začnete, zakryte podlahu a nábytek fólií nebo igelitem a okraje u stropu, zárubní a vypínačů přelepte malířskou páskou.

Nejdůležitější je rovnoměrný váleček a správný tlak Samotné malování začněte rohy a hranami úzkým štětcem, barvu nanášejte v pásech a ihned ji rozetřete. Pak teprve vezměte váleček s delším vlasem pro hladké stěny, případně středním pro mírně strukturovaný povrch. Váleček namočte do barvy a nechte okapat, aby z něj nestékala. Nanášejte vždy ve svislých pásech, které překrývají o pět až deset centimetrů. Tlak na váleček musí být stálý a spíše mírný, při silném přítlaku se barva vytlačí na kraje a vytvoří tmavší pruh. Stejně důležité je nenechat váleček zastavit uprostřed stěny – pokud se potřebujete nadechnout, vraťte se k okraji a pokračujte úložné prostory v malém bytě plynulém tahu.