Když chcete vzít děti na buzolu, připravte trasu dřív než vyrazíte

Kdy zařadit pantomimu do skupinové h

Děti přinesou z lesa plné kapsy šišek, mechu a kamenů a vy stojíte v kuchyni a nevíte, co s tím. Nejčastější chyba přitom není nedostatek nápadů, ale to, že se pustíte do tvoření hned. Vlhké přírodniny začnou do dvou dnů plesnivět, kaštany zčernají a mech zapáchá. Než tedy vytáhnete lepidlo, rozložte úlovek na noviny a nechte ho dva až tři dny proschnout při pokojové teplotě, mimo přímé topení. Tvrdé plody jako žaludy a šišky vydrží roky, listy a květy potřebujete usušit vylisované mezi novinami.

Uprostřed hry nikdy neříkejte „od teď se hraje jinak" bez kontextu. Místo toho použijte větu: „Tohle kolo dohrajeme podle starých pravidel a další začneme podle nových." Děti tak dostanou jasný přechod. Pokud protestují, nechte je dokončit rozehranou hru a změnu aplikujte až v dalším kole. Zabráníte dojmu, že se pravidla mění účelově.

Před startem projděte trasu sami. Zjistíte, kde se cesta ztrácí, kde je příliš mnoho podobných stromů a kde by dítě mohlo pokračovat špatným směrem. Na začátku dětem ukažte, jak vypadá cíl na mapě i v terénu. Vysvětlete, že buzola ukazuje magnetický sever, a proto ji nedržte u kovových předmětů, telefonu nebo klíčů. Právě kovové předměty v kapse jsou nejčastější důvod, proč střelka ukazuje jinam, než má.

U týmových her, jako je přetahování lanem nebo přenášení předmětů, je klíčové rozdělení sil. Nekombinujte nejstarší a nejmenší do jednoho družstva jen podle počtu. Lepší je míchat věkové skupiny rovnoměrně, i když to znamená, že jedno družstvo má o jednoho člena méně. Děti si všímají nespravedlnosti rychleji, než si myslíte, If you liked this short article and you would like to receive additional data concerning rekonstrukce koupelny krok za krokem kindly go to our web page. a jeden nespravedlivý zápas dokáže zkazit celý den. Pokud už k nerovnováze dojde, upravte pravidla za běhu a řekněte to nahlas – ne že to jen tiše změníte.

Pozor na typickou chybu: vedoucí zkouší jména jen pasivně čtením seznamu. Mozek si nevytvoří vazbu. Druhá chyba je opakovat jména jen v klidu. Pokud si dítě spojíte s pohybem nebo zvukem, vybaví se vám i v rušné hře. Třetí chyba je vzdát to po jednom nezdařeném kole. Paměť potřebuje tři až čtyři opakování v různých situacích.

Trasu připravte tak, aby každý úsek měl jasný cíl. Mezi kontrolami volte krátké vzdálenosti, které děti zvládnou do pěti minut chůze. Na kontrolu dejte jednoduchý úkol: zapsat písmeno, obtáhnout razítko nebo spočítat, kolik rekonstrukce koupelny krok za krokemů ušly od předchozího bodu. Když je kontrola na konci delšího úseku, přidejte doplňkovou nápovědu, například výrazný pařez nebo kámen. Děti se pak méně ptají a více si všímají okolí.

Během dne zařaďte krátké „rozcvičky na jména": při nástupu, při přesunu, při čekání na oběd. Stačí dvě minuty. Vyzvěte děti, ať si navzájem řeknou jméno toho, kdo stojí po pravici. Vy stojíte uprostřed a jen posloucháte. Nesnažte se u toho dělat deset dalších věcí. Pokud si nejste jistí, raději se zeptejte: „Ty jsi prosím…?" Děti to berou lépe než tiché přemítání a vy si jméno zafixujete spojením s omluvou.

Orientační hra s buzolou pro děti od osmi let funguje nejlépe, když ji postavíte na dvou až třech kontrolách, které zvládnou obejít do hodiny. Delší trasa děti unaví a začnou se ptát na konec místo na směr. Vyberte místo, které znáte: park, louku u lesa nebo klidnou čtvrť. Potřebujete buzoly pro každou dvojici, mapu s vyznačenými body a papír na záznam. Buzola musí být funkční, ne hračka z časopisu. Před hrou zkontrolujte, že střelka se volně otáčí a sever na mapě odpovídá skutečnému severu v terénu.

Během hry choďte s dětmi nebo je mějte na dohled. Učte je zastavit se na kraji cesty, zkontrolovat azimut a teprve pak jít dál. Když se spletou, nechte je vrátit se k poslednímu jistému bodu, ne improvizovat přes porost. Po skončení si společně projděte záznamy a spočítejte, kolik kontrol našly. Ptejte se, kde se jim směr pletl a proč. Příště pak stačí přidat jednu kontrolu nebo delší úsek a hra zůstane zábavou, ne zkouškou.

Jak naučit azimut bez zbytečné teorie Dětem vysvětlete azimut jako číslo, které říká, kterým směrem jít. Nejprve společně změřte jeden směr: položte buzolu naplocho, otočte tělem tak, aby střelka ukazovala na sever, a teprve pak čtěte číslo na otočném kruhu. Tento úkon předveďte třikrát. Potom nechte děti změřit směr k viditelnému stromu nebo ke keři a společně dojděte na místo. Teprve když to zvládnou, přidejte mapu. Typická chyba je, že dospělý drží buzolu místo dítěte nebo mu ji bere z ruky, když se nedaří. Nechte dítěti čas a jen se ptejte, co vidí na střelce.

Vedete oddíl, tábor nebo kroužek a pořád si pletete jména dětí? Nejste sami. Pamatovat si desítky jmen najednou je náročné pro každého vedoucího. Trik není v tom mít „dobrou paměť", ale používat metody, které mozek přirozeně zpracovává — a hlavně je opakovat v pohybu, ne v lavici.