Kdy důvěrové hry tiše rozkládají tým

Začněte něčím, co nevyžaduje přemýšlení. „Jméno a pohyb": každý řekne své jméno a přidá gesto. Ostatní ho zopakují. U velké skupiny se gesta rychle pletou, proto kruh rozdělte na dvě poloviny. Pokračujte hrou „Co jsem viděl": jeden popíše, co cestou viděl, ostatní hádají, zda je to pravda. Chyba začátečníků je tlačit na vtipnost. Nejlepší odpovědi bývají obyčejné osvětlení v obývákuěci.

První je „stínování". Dvojice se rozdělí na pronásledovatele a stín. Stín musí napodobovat každý pohyb pronásledovatele ze vzdálenosti dvou kroků. Po minutě si role vymění. Chyba, kterou dělají dospělí nejčastěji, je příliš velký prostor. Na velkém hřišti se dvojice rozpadne a hra ztratí smysl. Vymezte čtverec zhruba deset na deset metrů a děti se soustředí na přesnost, ne na běh.

Když venku lije a děti se začnou nudit, první instinkt je něco koupit. Jenže hračky z obchodu často skončí v koutě do druhého dne. Zkuste to jinak: z toho, co už doma máte, se dá postavit celé odpoledne. Nejde o to mít dokonalé pomůcky, ale vědět, kde co leží, a mít po ruce jednoduchý plán.

Osvědčené postupy, které zvládne i tříleté dít

Vyhněte se dvěma častým omylům. První: rodič mluví příliš dlouho. Dítě poslouchá třicet sekund, pak se dívá jinam. Druhý: rodič bere úkol jako soutěž a chce mít hotovo co nejdřív. Hra má být pomalá. Zastavte se u pařezu, u vývratu, u stromu s dutinou. Právě tam vznikají otázky, které si dítě zapamatuje. Když se dítě zeptá „a co je tohle?", teprve tehdy má smysl odpovídat.

Na závěr platí, že deštivý den doma není o tom, co nemáte, ale o tom, jak využijete to, co je po ruce. Největší chybou je snažit se děti zabavit celé hodiny dokonalým programem. Stačí začít jednou hrou a nechat se vést. Když se něco nepovede, nevadí. Zkuste to znovu nebo přejděte k něčemu jinému. Důležité je, že jste spolu a že se nudě nedá prostor.

Hry, které drží pozornost bez vybavení „Tichá pošta v kruhu" bez šeptání: zpráva se předává pouze mimikou a gesty. Kdo ji pošle dál, nesmí mluvit. Po dvou kolech se ukáže, jak se význam mění. „Sochy": jeden předvádí povolání nebo zvíře, ostatní hádají. Pozor na přehrávání – kdo se předvádí příliš dlouho, ztrácí publikum. „Rytmus": jeden vytleská rytmus, kruh ho opakuje a postupně přidává variace. Když se rytmus rozpadne, začněte znovu, ale jen dvakrát.

Na závěr zařaďte krátkou hru, která kruh uzavře. „Jeden pohyb pro všechny": každý zopakuje pohyb předchozího a přidá svůj. Když se dostanete zpět k prvnímu, oheň už dohořívá. Dvanáct her není třeba stihnout za jeden večer. Vyberte tři, které sednou vaší partě, a příště je obměňte.

Hry s pravidly, které nepotřebují nic než papír a tužku, fungují vždy. Můžete hrát slovní řetězy, kreslené hádanky nebo jednoduché šifry. U stolních her si vystačíte s kostkami a figurkami z knoflíků. Pokud chcete něco pohybovějšího, zkuste tichou poštu nebo hru na sochy, kdy se na povel všichni zastaví. Pozor na jednu věc: pokud je dětí hodně, rozdělte je do menších skupin. Čím větší skupina, tím rychleji přichází nuda a hádky.

Zvláštní kategorii tvoří hry na pozorování. „Kdo zmizel": jeden odejde za oheň, ostatní si vymění místa, on hádá, kdo chybí. „Dvojice": lidé se rozdělí do dvojic, nábytek na míru na povel se rozutečou a beze slov hledají svou dvojici podle zvuku nebo gesta. „Zrcadlo": dvojice se naproti sobě napodobuje, jeden vede, druhý následuje. Po minutě se role vymění. „Tichá scéna": skupina beze slov zahraje situaci, kterou zadá vedoucí, například ranní vstávání v dešti.

Pro větší skupinu se hodí „Štafeta beze slov": dva týmy předvádějí řetěz činností, které si předávají beze slov. Rozhoduje přesnost, ne rychlost. „Hádej, kdo jsem": na čelo si nikdo nic nelepí, postava se určuje jen otázkami na ostatní. „Příběh po jednom slově": každý přidá jedno slovo, věta musí dávat smysl. U stydlivých lidí funguje lépe „Příběh po jedné větě", kde má každý větší prostor.

Večerní kruh u ohně nemá být program pro obecenstvo. Když se vede dobře, lidé se sami zapojí, smějí se a odcházejí dřív, než se oheň propadne. Rekvizity nejsou potřeba. Stačí hlas, tělo a ochota udělat první krok. Následujících dvanáct her funguje i v malé skupině, v lese, na zahradě nebo na tábořišti. Důležité je vybrat tři až čtyři a neprotahovat je do noci.

Začněte tím, že projdete byt a posbíráte deset až patnáct předmětů, které se dají použít různě. Hodí se kartonové krabice, víčka od sklenic, staré noviny, provázek, kolíčky na prádlo, špachtle, kelímky, knoflíky, prostěradlo nebo deka. Všechno dejte na jednu hromadu doprostřed místnosti. Děti si tak samy začnou vybírat a kombinovat. Vy se vyhnete hledání ve chvíli, kdy už je hra v plném proudu.

Should you beloved this short article and also you desire to acquire more details concerning podívejte se i implore you to stop by our own webpage.