Běh, nebo strategie? Hry, které nadchnou i jedenáctileté

Všechny tyto hry mají jedno společné: stačí minimální vybavení a jasně vysvětlená pravidla před startem. Nejdřív je předveďte na sucho, teprve pak spusťte ostrou verzi. Děti si pravidla zapamatují rychleji, když vidí, jak vypadá chycení nebo osvobození v praxi. A když se hra omrzí, stačí změnit jednu podmínku — čas, prostor nebo počet hráčů — a zábava začíná znovu.

Hotové listy skladujte v ploché krabici nebo mezi dvěma tvrdými deskami, nikdy volně v šuplíku. Vlhkost a tlak jsou hlavní nepřátelé. Pokud hrajete venku na stole, podložte listy prostíráním nebo dekorem, aby se neotíraly o vlhký povrch. Po hře je nikdy nenechávejte přes noc venku. Když je složíte mokré nebo orosené, fólie udrží vlhkost uvnitř a listy během jednoho dne zplesniví.

Většina rodin, které se rozhodnou vytvořit si vlastní deskovou hru, skončí u toho, že děti po deseti minutách odejdou a rodiče zůstanou sedět nad rozpracovaným nápadem. Důvod nebývá v nedostatku fantazie, ale v tom, že se hra začne vymýšlet od pravidel a komponentů místo od toho, co má hráče bavit. První krok je proto jiný: sedněte si s dětmi ke stolu a řekněte si, co by chtěly zažít. Rychlost, napětí, sbírání, stavění, klamání, nebo jen příjemnou činnost bez stresu. Zapište tři až čtyři takové pocity a teprve pak hledejte téma.

První méně známou variantou je had. Místo kříže se nakreslí dlouhá řada střídavě jednoduchých a dvojitých čtverců, která se na konci stáčí do oblouku. Pravidla zůstávají: hází se na první volné pole, skáče se po jedné noze, na dvojici se dopadá oběma nohama. Výhoda je v tom, že se do hry zapojí i menší děti, protože řada je delší a pomalejší. Na co si dát pozor: had nesmí být tak úzký, aby se při dopadu podvrtl kotník. Šířka jednoho pole by měla odpovídat zhruba délce dětské boty.

Slepá honička po zvuku je varianta pro menší prostor. Pronásledovatel má zavázané oči a chytá podle zvuků, ostatní musí vydávat krátký zvuk každých pět sekund. Tato hra učí děti odhadovat vzdálenost a pohybovat se tiše. Není vhodná pro příliš velkou skupinu, jinak vzniká chaos a dochází k nechtěným srážkám. Osvědčuje se omezit počet hráčů na šest až osm.

Řetězová honička začíná jedním pronásledovatelem. Kdo je chycen, chytne ho za ruku a tvoří s ním řetěz. Ten se prodlužuje, až zbývá poslední volný hráč. Děti se musí domlouvat, koho obklíčit, a řetěz se nesmí přetrhnout. Právě domluva je na této hře to nejcennější. Pokud se řetěz rozpojí, pronásledovatelé se na tři sekundy zastaví — jednoduché pravidlo, které zabrání podvádění.

Čísla nábytek na míru zádech vyžaduje jen papírky a izolepu. Každý si na záda přilepí číslo od jedné do deseti, přičemž stejná čísla existují dvakrát. Cílem je najít svého dvojníka a chytit ho dřív, než on chytí vás. Hráči nesmí mluvit, zde pouze se pohybovat a sledovat záda ostatních. Hra nutí děti dívat se kolem sebe, ne jen přímo před sebe, a přirozeně je zpomaluje, když se snaží čísla přečíst.

Osvědčené postupy, které zvládne i tříleté dít

Ostrovy patří k nejjednodušším a zároveň nejúčinnějším. Rozmístěte po prostoru tři až pět obručí nebo nakreslené kruhy. Kdo stojí uvnitř, je v bezpečí. Kdo běží, For more information about návod najdete zde visit the web site. může být chycen. Potíž nastává, když se uvnitř tlačí příliš mnoho dětí — proto platí, že v jednom kruhu smí být nejvýš dva hráči. Jakmile někdo vstoupí jako třetí, předchozí musí okamžitě vyběhnout. Chycením se role mění a hra pokračuje bez přerušení.

Barevné mety spojují honičku s rychlým rozhodováním. Vedoucí vyvolá barvu a všichni musí doběhnout k předmětu této barvy. Kdo je v tu chvíli chycen, vypadává na jedno kolo. Děti se učí sledovat okolí a plánovat trasu, ne jen utíkat. Častá chyba je málo barevných předmětů — bez nich hra ztrácí smysl. Rozmístěte jich po prostoru alespoň deset úložné prostory v malém bytě různých barvách.

Zpětná vazba musí přijít brzy. Pokud někdo pravidlo poruší, nekárejte ho hned. Nejprve se zeptejte, jak pravidlu rozuměl. Často zjistíte, že vaše formulace byla zavádějící. Stejně tak oceňte, když někdo pravidlo dodrží a dokáže vysvětlit proč. Tím se pravidlo posiluje. Lidé potřebují vidět, že vysvětlování není jednorázová akce, ale běžná součást komunikace.

Převrácená honička spočívá v tom, že chycený se nestává pronásledovatelem, ale naopak zachráncem. Kdo je chycen, zůstane stát a čeká, až ho některý z volných hráčů chytne a tím osvobodí. Počet chycených roste, dokud nezůstane poslední běžící. Právě ten okamžik děti milují nejvíc. Pozor na to, aby se osvobozování nezvrhlo v běhání ve dvojici — jasně řekněte, že zachránit lze jen jednoho najednou.