Dřevěný nábytek v malém obýváku, který zbytečně zahltí prostor

Nejjednodušší je svislá police. Vyberte hloubku 15 až 20 cm, aby nepřekážela při otáčení ve sprše. Kovová lišta s háčky na spodní straně udrží žínku i stěrku. Důležité je upevnění: vruty do hmoždinek v obkladu, ne do spáry mezi dlaždicemi. Spára praskne a obklad se rozpadne. Pokud máte sádrokarton, použijte plastové hmoždinky pro duté stěny. Před vrtáním si tužkou vyznačte hranu sprchové vaničky, abyste netrefili hydroizolaci.

Zapuštěný výklenek je čistší řešení, protože nic nevyčnívá. Vznikne vyříznutím otvoru do příčky nebo sádrokartonu. Musí být alespoň 10 cm hluboký, jinak se do něj nevejde velká flaška. Vnitřek vyložte voděodolnou deskou a napenetrujte. Rohy přelepte těsnící páskou, jinak vám do zdi zateče. Typická chyba: výklenek udělaný přímo v nosné zdi. Do té se nezasahuje, a pokud ano, jen po statickém posouzení. Druhá chyba: zapomenutý spád. Dno výklenku musí mít mírný sklon dopředu, aby voda odtékala.

Největší chybou je věšet zrcadlo vysoko, téměř pod strop. Odraz stropu předsíň opticky snižuje a působí stísněně. Zrcadlo naopak postavte nebo zavěste tak, aby jeho spodní hrana byla nízko, ideálně do výšky pasu a níž. Odraz podlahy prodlužuje prostor a přidává hloubku. U úzké předsíně je lepší jedno vyšší zrcadlo než dvě malá. Dvě menší zrcadla rozdělí stěnu a místnost působí roztříštěně.

Trasu plánujte tak, aby sestup nepřicházel v největším horku ani v čase, kdy přichází bouřka. Odpolední přeháňky dělají z kamenů kluzkou past. Pokud můžete, naplánujte návratovou cestu jinudy než výstup – ideálně pozvolnějším údolím nebo lesní cestou. Když to nejde, rozdělte sestup na kratší úseky s vědomými přestávkami. Během nich se protáhněte, doplňte tekutiny a zkontrolujte, jestli se vám neposouvají ponožky nebo nezačíná puchýř.

Vlhkost je větší nepřítel než mr